Ilustrační pozadí
Skrytí/zobrazení obrázku na pozadí

Projekty TS MAgdaléna

Kulturně-sociální projekt – Procházka starou Prahou

Tento projekt vznikl na základě spolupráce TS s divadelním souborem Podskalák z Domova pod Skalami v Kurovodicích. Domov je příspěvkovou organizací zřízenou Středočeským krajem. Sídlem organizace je obec Mnichovo hradiště, část Olšina. Areál domova je situován v malebné krajině na úpatí romantických skal „Mužský“ na samém prahu Českého ráje. Posláním Domova pod Skalami Kurovodice je vytvoření přátelského prostředí lidem se zdravotním (mentálním) postižením, ve kterém mohou svobodně rozvíjet a naplňovat svůj život.

Spolupráce, která probíhala velmi intenzivně tři měsíce, byla naplněna nejen tvořivou atmosférou, intenzivní prací ale posléze i krásným přátelstvím. Toto přátelství vznikalo pomalu, ale po počátečních oboustranných rozpacích se všichni těšili na opětovná setkání.

Vzniklo krásné celistvé představení, které zapůsobilo na diváky hned na třech významných festivalech v Městském divadle v Jablonci nad Nisou. Myšlenku propojit tři zdánlivě nesourodé akce uvedli v život tvůrci projektu pro zdravotně handicapované „Společně nejen na jevišti“ Městské divadlo v Jablonci nad Nisou a organizátoři Celostátní přehlídky scénického tance a pohybového divadla Tanec, Tanec a tanečního festivalu Podzimní fantazie NIPOS ARTAMA Praha a naše TS. Všechny tři subjekty i jejich projekty spojuje jedna nosná myšlenka - zapojit do společenského života a především do umělecké tvorby lidi se zdravotním handicapem. Propojením těchto tří akcí bychom rádi ukázali, jak je možné uvádět myšlenku integrace zdravotně postižených do života formou nejnitěrnějšího vyjádření každého člověka, uměleckým projevem. A to bez ohledu na profesní vybavení i úroveň tvorby. Důležitá je sama podstata těchto setkání, formulovaných už v názvu jednoho z obou zmíněných projektů – „Společně nejen na jevišti“, který nejlépe vyjadřuje, že hodnota lidí se musí konečně začít měřit jiným metrem, než tržním, a že za skutečně úspěšného člověka se může považovat ten, kdo dokáže vyjít z ulity vlastního omezení, zdravotního, společenského, sociálního a rozdělit se o své schopnosti, um i dovednost s druhými.

Závěrem bych chtěla říci, že ve spolupráci s paní Olinkou Hojsovou, režisérkou a duší celého představení pokračujeme ve spolupráci a těšíme se na uvedení dalšího projektu.

Ilustrační obrázek

Projekt Tanec školám – Vzdělávací program pro ZŠ

Nahoru

Pohyb je jedním ze základních projevů života a proto je potřeba mu věnovat odpovídající pozornost. Je to aktivní proces - záměrný nebo instinktivní, probíhající podle fyzikálních a fyziologických zákonitostí. Pohyb je komplexní proces řízený nejstaršími oblastmi mozku – opěrná posturální a cílená motorika, i asociačními korovými oblastmi včetně limbického systému.

Mezi rozvojem intelektu a rozvojem motoriky existuje obousměrný vztah, což znamená, že pohybové činnosti zpětně významně ovlivňují psychické procesy. Z těchto důvodů se pohybových a tanečních aktivit úspěšně používá například při diagnostice a terapii nejen pohybových ale také duševních poruch.

V současné době je akcentován intelektuální vývoj jedince jako důležitý faktor pro rozvoj vědy a techniky. Somatomotorický vývoj je při výchově jedince podceňován. To vede k psychosomatické asymetrii ve smyslu akcentování intelektu a podceňování somatické vybavenosti. Tento fakt se promítl do současného školství natolik, že rozvíjení intelektu se stalo téměř jediným úkolem školy. Snížení fyzické kultivace jedince ohrožuje celou společnost hypokinezí, která v sobě nese nebezpečí zhoršení biologických vlastností lidí, kteří tvoří tuto společnost.

Při nedostatku pohybu dochází v organismu k funkčním i strukturálním změnám - k úbytku svalové hmoty, ke zkrácení vazivových struktur, ke změnám na skeletu, zhoršení krevního oběhu, zhoršení metabolických pochodů v organismu, zmenšení kapacity plic. Klesá tak celkový výkon a dochází ke strukturálním změnám fyzického i psychického stavu člověka.

Rovněž při nadměrné zátěži /přetěžování/ se celkový pohybový systém postupně poškozuje (vrcholový sport).

Při úměrné pohybové zátěži se pohybový systém udržuje v přirozené funkci i struktuře a jeho výkon se postupně zlepšuje podle dávkování zátěže, struktura se restituuje a pohybové projevy se obohacují. Člověk je schopen vyvolávat a spojovat intelektuální a citové podněty s fyzickými, cítí pohyb jako zdroj sebejistoty a sebeuvědomění, rozumí sobě samému jako celku (holistický přístup). Pro tento svůj přínos taneční a pohybová výchova patří do všeobecného výchovného a vzdělávacího systému.

Předmětem taneční a pohybové výchovy je dokonalá souhra pohybů posturálnělokomočních s pohyby jemné motoriky, tedy s pohybovou obratností a pohybovou sdělností. Pohyby jemné motoriky jsou pohyby ideokinetické, tedy záměrně cílené, charakteristické pro „homo faber“ /člověk tvůrce/, který je schopný tvůrčí činnosti, mají přímou vazbu na intelekt a paměť. Tato vazba umožňuje velkou variační šíři jednotlivých úkonů i jejich kombinací a je základem rozvoje inteligence těla.

Taneční a pohybová výchova chápaná a důsledně uplatňovaná ve výuce jako tvůrčí umělecká činnost, může přinést do výchovného a vzdělávacího procesu nové hodnoty, pokud jejím obsahem bude: využívání specifik tance k formování dětské osobnosti, kultivování přirozeného /správného zdraví prospěšného/ pohybu, vytváření trvalých vztahů mezi myšlením, emocemi a tělem dítěte, pokud bude rozvíjena jeho tvořivost, citlivost, citovost a inteligence těla.

Tak je dán předpoklad pro harmonický vývoj dítěte, které bude vnímavější vůči prostředí, bude rozvíjena jeho sociální inteligence, bude schopné spontánního projevu i sebekázně, bude lépe zvládat negativismus a učit se pracovat s agresí (zvlášť důležité například v dospívání).

Je třeba přijmout holistický princip výchovy - zdůrazňovat harmonické propojení rozvoje tělesných a duševních schopností.

Taneční a pohybová výchova se může stát prostředkem pro dosahování harmonického rozvoje tělesných i duševních schopností všech dětí pouze za předpokladu, že bude systematicky uplatňována ve vzdělávání také v běžných základních školách, kde bude určena pro všechny žáky bez rozdílu nadání.

Základní školy mají v současné době možnost do svých školních vzdělávacích programů zařadit takové vyučovací předměty, které budou respektovat jejich vzdělávací záměry a směřovat k naplnění vizí školy. Předpokladem pro zařazení takového „nového“ vyučovacího předmětu do ŠVP a jeho následné realizace je jeho návaznost na povinný vzdělávací obsah, který je vymezen RVP ZV a naplnění dalších náležitostí: zpracování učebních osnov (vytvoření názvu, vymezení výstupů, učiva), stanovení časové dotace a zařazení tohoto předmětu mezi ostatní do učebního plánu.

Některé základní školy již do vzdělávání zařadily vyučovací předmět, který respektuje principy Taneční a pohybové výchovy, a v současné době ověřují, zda je možné tento předmět v základních školách realizovat a za jakých podmínek. K dispozici jsou již první potvrzení pozitivního vlivu tohoto vyučovacího předmětu na tělesný i duševní rozvoj žáků.

Skupina odborníků v oblasti taneční pedagogiky se rozhodla výuku Taneční a pohybové výchovy v základních školách podpořit a umožnit i dalším základním školám zařazení Taneční a pohybové výchovy mezi ostatní vyučovací předměty.

Prvním krokem bylo zpracování vzdělávacího obsahu Taneční a pohybové výchovy a zařazení Taneční a pohybové výchovy mezi doplňující vzdělávací obory do RVP ZV. Znamená to, že pokud základní škola, či jiná instituce poskytující základní vzdělání, bude mít dané podmínky pro realizaci tohoto vzdělávacího obsahu, může si zpracovat učební osnovy stejným způsobem, jako učinila v případě ostatních vyučovacích předmětů, opatřit nově vytvořenému předmětu časovou dotaci a zařadit ho do učebního plánu a poté i do výuky.

Vzhledem k tomu, že výuka Taneční a pohybové výchovy v základních školách představuje svým zaměřením na harmonizaci tělesného i duševního rozvoje žáka prostřednictvím tance zcela nový a svou povahou zásadní přínos v rozvoji žáka i v životě školy, zahajujeme širokou diskusi ke všem otázkám, které se zařazením tohoto obsahu do výuky v základních školách souvisí.

K diskusi všem pedagogům zabývajícím se taneční a pohybovou výchovou, případně těm, kteří o výuku takového vyučovacího předmětu projeví zájem, nyní předkládáme návrh zpracovaného doplňujícího vzdělávacího oboru Taneční a pohybová výchova. Předpokládáme, že se budete vyjadřovat nejen k otázce zpracování učebních osnov, ale k možnostem a podmínkám zařazení „nového“ vyučovacího předmětu do výuky v základních školách vůbec.

Eva Blažíčková
ředitelka konzervatoře Duncan centré Praha

Ilustrační obrázek

Tanec školám v praxi

Již třináctým rokem vyučuji taneční výchovu v mateřských školkách na Jablonecku. V letošním školním roce poprvé i v první třídě na Základní škole v Jablonci - Kokoníně. Od září tu májí prvŇáčci jako nepovinný předmět taneční a pohybovou výchovu.

Způsob výuky je založen na propojení taneční a pohybové výchovy s dramatickou a hudebn, rytmickou výchovou. Tato výuka rozvíjí u dětí nejen jejich fyzické, ale i psychické dispozice, fantazii a v neposlední řadě utváří jejich osobnost. Výuka probíhá jednou týdně. Počet dětí v hodině je průměrně osmnáct. Více dětí zamezuje individuálnímu přístupu, který je u této věkové skupiny nezastupitelný. Vyučovací hodina trvá čtyřicetpět minut a je složena klasickým způsobem: zahřátí organismu pomocí pohybových her, technická část zaměřena na návyk správného držení těla, vypracování jeho pružnosti a obratnosti a následné zcitlivění a naladění těla pro vyjádření se pohybem. Dále pracujeme s dětmi na zvládnutí orientace v prostoru, rytmické, hudební, dramatické a výtvarné výchově a v neposlední řadě na rozvíjení fantazie a představivosti pomocí taneční improvizace.

Toto je struktura hodiny pro pěti až sedmileté děti, jejímž základem je pohybová výchova. Neopomíjím ale ani vhled do ostatních uměleckých disciplin. Pro děti je pak výuka mnohem zajímavější a bohatší. Celý rok pracují na jednotlivostech, které se dětem na konci spojí (propojí) v komplexní celek: tanec – pohyb – hudba – slovo - výtvarno.

Pro děti tohoto věku je důležitý prožitek, to co prožijí si pamatují. Proto má při výuce nezastupitelnou roli správná motivace. Prožitý pohyb se stává cestou k technice, nikoliv naopak. U takto malých dětí to platí dvojnásob. Každé dítě má své mantinely. Úkolem pedagoga pak je najít kvality dítěte a ty podpořit tak, aby dítě mohlo tančit. Mnoha dětem to pak pomáhá i při řešení vlastních psychických bariér.

V počátku rozvíjím u dětí jejich přirozený pohyb založený na fyzických možnostech každého jedince tak, aby se tělu „neublížilo“. Nejde mi tedy o obtížnost a kvantitu prvku za každou cenu, ale o jeho správné provedení a pochopení. Mým úkolem je trpělivě naslouchat s vědomím, že všichni neudělají všechno. Vedu děti přes představu k technice, nikdy ne obráceně. Dítě ani nepostřehne, že na technice pracuje.

Každé dítě je úžasná bytost, která má veliký tvořivý potenciál. To s sebou přináší mnoho individuální práce, práce s individualitou dítěte. A tak s dětmi i zpíváme, tvoříme verše, malujeme, hrajeme, vytváříme autentický hudební doprovod na jednoduchý hudební nástroj.

Po několika měsících takto vedené děti mění pohybové návyky, zlepšuje se motorika, soustředěnost na konkrétní úkoly a jejich pohybový projev se stává kultivovaným. Samozřejmě s ohledem na jejich fyzické a psychické možnosti. U všech však dochází k výrazným změnám ve všech uvedených oblastech. V žádném případě nemohu souhlasit s názorem, že nemohu zásadně ovlivnit pohybové návyky dětí. Za svou mnohaletou praxi jsem přesvědčena o opaku a mohu toto doložit výsledky své práce. Vzhledem k tomu si myslím, že každé malé dítě by mělo dostat šanci kultivovat svůj pohybový projev a rozvíjet svou osobnost tímto způsobem. Myslím, že každé dítě může tančit, a proto patří pohybová výchova do mateřských škol a následně do škol základních. Tak, aby výuka byla systematická a cílená.

Vzhledem k objektivnosti se k danému tématu vyjádřila také paní ředitelka mateřské školy, ve které vyučuji.

Rellichová Ludmila
Taneční a pohybové studio „Magdaléna“
Rychnov u Jablonce n.N.

Ilustrační obrázek

Tanec školám v MŠ Kokonín

V naší mateřské škole máme velice dobré výsledky v práci s dětmi předškolního věku a navíc se nám na základě pohybové výchovy vedené paní Rellichovou a při vzájemné spolupráci s ní daří odhalit a i částečně napravit vývojové nedostatky u některých dětí. Například problémy spojené s mozkovou nevyhraněností, vývojem řeči, pohybovou nekoordinovaností. S těmito problémy pak jdou ruku v ruce některé druhy dislálií. Výborné výsledky se potvrdili i u dětí, které jsou v tzv. normálním vývoji. Tyto děti mají velmi rozvinuté vnímání hudby, umí na ni spontánně reagovat v pohybovém projevu a slovně ji vyjádřit. Rozvíjí se u nich rychleji pocitové a estetické vnímání. Jejich pohybové návyky se kultivují a upravují v tom nejlepším slova smyslu.

Tato praxe a výsledky s ní spojené jsou vyhodnoceny na základě 45 minut týdně. Paní Rellichová má dobré výsledky s talentovanými dětmi, ale zároveň je tato práce velkým přínosem pro každé dítě i pro to méně talentované, případně handicapované.

Myslím, že velmi záleží na metodě, či způsobu práce s touto věkovou skupinou dětí. Jak se tyto motivují, jak dalece je tato práce promyšlená a pro děti zajímavá. V současné době je v jednání pokračování našeho projektu na základní škole v Jablonci nad Nisou v Kokoníně. Od září 2010 by děti, které prošly taneční výchovou u nás v mateřské škole, mohly pokračovat v první třídě školy základní a tak bude naplněna myšlenka projektu „Tanec školám“.

Farkašová Dana
Mateřská škola Kostička, Jablonec nad Nisou

Projekt k výročí narození Bohuslava Martinů
– Napij se nebe

Nahoru

Bohuslav Martinů – Život a dílo

Pocházel z rodiny poličského obuvníka a pověžného, narodil se 8.12.1890 ve věžní místnosti zdejšího chrámu svatého Jakuba. Na pražské konzervatoři, kterou navštěvoval v letech 1906 - 10, prošel několika odděleními – studoval hru na housle, klavír a varhany. V letech 1920 - 23 působil jako houslista v České filharmonii. Nadále ale skladbu studoval soukromě; ovlivněn českou hudební tradicí, impresionismem Clauda Debussyho a literární dekadencí. Teprve když měl za sebou první závažné kompozice, stal se v letech 1922 - 23 žákem Josefa Suka. Od roku 1923 žil trvale mimo vlast.

Pokračoval ve studiu v Paříži. Kosmopolitní Paříž se však po roce 1920 změnila. Impresionismus již dávno nevládl hudební scéně, tentokrát to byl jazz a především Stravinskij, který mu ukázal, jak mohou být do hudebního umění přesvědčivě zpracovány folklórní motivy. To jej přivedlo ke komponování skladeb inspirovaných lidovou hudbou, počínaje pantomimickým baletem Špalíček. Stejně tak jako Stravinskij i on záhy a s úspěchem koketoval s jazzem, například v Jazzové suitě a baletu Kuchyňská revue, nebo v opeře Tři přání.

V důsledku hospodářské krize třicátých let obrátil svou pozornost ke komorní hudbě. Nejvýrazněji jej ovlivnil neoklasicismus s hudební formou concerta graossa, pocházející ze 17 století. Ta se mu stala základem pro řadu nových děl.

Jeho klíčovým dílem třicátých let se stala „opera snů“ Juletta. V tomto díle opouští svůj neoklasicistní styl, aby prozkoumal iracionální svět představ s jeho na fantazii založenou „snovou logikou“.

Ve Spojených státech pak usiloval o nový lyrismus, který nebyl v tehdejší soudobé hudbě nijak rozšířen. V období čtyřicátých let nabýval fantazijní prvek v jeho tvorbě stále větší důležitosti. Symfonie z válečného období komponované pro americké orchestra jsou pozoruhodné svou spontánností, logickým uspořádáním celku, rytmickou svěžestí a silně synkopovanou melodiíí.

V padesátých letech získal dostatečnou odvahu a našel i technické prostředky, které mu umožnily vytvářet díla plná fantazie a nespoutaného výrazu i při zachování smyslu pro formu. Tento umělecký přístup obohatil jeho pozdní velké kompozice jako jsou Symfonické fantazie (Symfonie č. 6).

Souběžně s těmito díly komponoval řadu skladeb s lidovými náměty, tzv. "pozdravy domů„, které ilustrují jednoduchost a neobyčejnou čistotu výrazu. V posledních letech svého života se bez přehnané a závažné sentimentality začínal znovu obracet k základním otázkám lidské existence.

Umělec se stále ptá po smyslu života, svého vlastního i lidstva, hledá pravdu. Systém neurčitosti otevírá naše každodenní životy. Tlak mechanizace a uniformity je pro člověka impulsem k tomu, aby protestoval a umělec má jen jednu možnost, jak tento protest vyjádřit a tím je jeho hudba. Tato podstata jeho hudby je stále silná a proto je Martinů hudba sdělná a inspirativní pro dnešního posluchače.

Zemřel 28. srpna 1959 ve švýcarském Liestalu a byl pohřben, podle vlastního přání, na Sacherově pozemku na Schönenbergu. V roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byl pohřben vedle své ženy Charlotty, zemřelé v předcházejícím roce.

V letošním roce oslavujeme dvě významná výročí Bohuslava Martinů - 120 výročí narození skladatele a 55 let od napsání jeho neznámější skladby, kantátového cyklu „Otvírání studánek“ (1955). Právě tato skladba se stala inspirací pro naše představení.

Napij se nebe

Premiéra 29. 5. 2010 Rychnov u Jablonce nad Nisou
12. 6. 2010 Eurocentrum Jablonec nad Nisou
19. 6. 2010 Jelení Gora
11. 9. 2010 Kostel sv. Anny, Jablonec nad Nisou, Den památek

O představení

Představení je inspirováno starou pověstí o jarním čištění studánek, jedním z nejstarších mýtů, který je spojen s uctíváním přírodních živlů, vody a vodních pramenů především. Naše hory mají tu zvláštnost, že právě na jejích území se těch pramenů a pramínků dochovalo mimořádné množství, ošetřováno a opatrováno dodnes. Je nepochybné, že dávní Slované, stejně jako jiné národy už v období pohanském, si mimořádně vážili vodních zdrojů. Prameny a studně, po­dobně jako stromy a háje, uctívali a přinášeli jim oběti. Prastarou víru v moc zázračných pramenů a studánek dokládají dodnes četné lidové pohádky o živé vodě, která uzdravuje a oživuje. Pohádky, jež mají bezpochyby svůj původ v dávných dobách pohanských.

Všechny studánky v Čechách a na Moravě oslavil svou skladbou „Otvírání studánek“ Bohuslav Martinů, kterou složil roku 1955 na text básně Miloslava Bureše (1909 - 1968). Tento kantátový cyklus se stal jedním z nejznámějších skladatelových děl.

Právě tato skladba se stala základem pro naši uměleckou práci. Nahrávku, kterou jsme použili, nazpíval pěvecký sbor Jitro pod vedením sbormistra Jiřího Skopala.

Pohybový základ pro představení čerpá z folklóru, pohybové vyjádření pak je založeno na výrazovém tanci, zachovává si však svou čistou a jednoduchou taneční formu. Průvodní verše Miloslava Bureše jsou základem dramatické linky příběhu a jsou použity v původní podobě.

Představení tančí žákyně a studentky Tanečního studia. Sólistkami jsou Anna Benháková, Martina Ryplová, Veronika Šilhánová a Veronika Jandáčová.

copyright © 2011 – TS Magdaléna / design © 2011 - David Matura